Oltcit – automobil, kterému se nejezdilo, ale odpouštělo.

Vzpomíná si tu někdo na Oltcit? Ten pozoruhodný výtvor rumunského průmyslu, který vznikl z lásky k Citroënu a nedostatku kvalitních materiálů? To auto mělo všechno… kromě výkonu, bezpečnosti, logiky a důstojnosti.

Byl to vůz pro opravdové fajnšmekry – takové, co se nebojí výzev jako “najdi neutrál” nebo “vystup z vozu bez urážky”. Interiér voněl kombinací lepidla, potu a pochybností. A motor? Ten zněl, jako když se dva vysavače hádají přes plechovku.

Ale zaslouží si uznání: málokteré auto dokázalo jet 60 km/h a přitom znít, jako že startuje do vesmíru. Aerodynamika podle krabice na boty, brzdná dráha podle lunárního kalendáře a elektrika, která fungovala jen tehdy, když jste to nejmíň čekali.

A přesto… bylo to auto s duší. Tedy – pokud duší myslíme uvolněný výfuk, který si zpíval podle vlastního rytmu. Oltcit nebyl jen dopravní prostředek. To byla osobnost. Malý mobilní protest proti zdravému rozumu a fyzikálním zákonům.

Kdo ho měl, nikdy nezapomene.
Kdo ho neměl… ten měl štěstí.

Ach jo, byl to můj první vůz. 🤡

Model GS? Snad Visa, kterého se prodalo přes milion kusů. Tak se domluvili na licenční výrobě, ale 3D a s významnými úpravami. Oltcit měl například klilu pro ruční natočení motoru - rarita.

Vlastnil jsem ho, zakoupen byl tuším v roce 2008 v Uherském Brodě za 3tis (inzerce server otomoto), po vlastní ose jsem ho dovezl do Ostravy. Jakožto fanda Citroenu jsem si tedy pořídil falešný Citroen a za dobu co jsem ho vlastnil nebyl vcelku závažnější problém, topilo to, jezdilo to a dělalo co bylo očekáváno, ještě nám pomohl se stěhováním. Když mi umřela baterie tak šel nastartovat klikou, ovšem když už začal motor moc žrát olej, a tak hezky si poklepávat byl nakonec prodán za 1.000,- Kč na likvidaci. Jízdně to bylo zábavnější asi více než 2CV, houpal se i větru a sedačky, kam se hrabala Škoda doby vzniku. Ještě mi zůstal RMG SONY a možná přední světla…

Geniální vůz 😄 měl jsem ho v r.1995 zakoupený od švagrova otce, kdyby mi do něj nenacouval Aviatik, měl bych jej déle, než 3/4 roku. Prodán poškozený na Štědrý Den 1995, s výplatou od pojišťovny, za stejnou cenu, za kterou jsem koupil.

Za tu dobu objezdil s kámošema spoustu vesnických diskoték, to byly časy.

Rozumiem potrebe pana Pisaroviča sa zviest na Oltcite, no majitelov bolo asi dostatok aby si na auto urobili vlastny nazor mimo snahu sa zufalo zviditelnit serialom o ničom.

Oltcita si nasi kupili v r. 1987, lebo sa im nechcelo cakat rady na Favorita. Model 11R bol este z francuzkych dielov a v rodine sme mali mechanika, ktory robil zarucne opravy. Za 15 rokov sa na nom rozbili 2 veci regulator nabijania a rozpadli sa casom vsetky mechanicke zamky, takze to chcelo novu sadu vloziek a klucov.
Oproti Skodovkam s motorom v zadu bol aj v roku 1987 moderny, omnoho tichsi, bezpecnejsi - tuhost karoserie mal Oltict lepsiu nez Favorit nehovoriac o hrubke plechov, na nom si dvere nepreliacil ako na Favorite. Ergonomia dobra, vela miesta a motor boxer bol velmi dobry.
Problem bol, ze do neho liali spatny olej, OHC vzduchom chladeny potreboval kvalitne mazivo, takze vacsina motorov klepala na vackach, mala kvoli tomu podpalene vyfukove ventily. Dalsi problem bol karburator Solex resp. vedomosti tedajsich mechanikov na STK, na emisiach Solex rozladili, lebo okrem Skodovky a Zigulaka nevedeli nastavit iny karburator, takze zaklepane motory s rozladenym karburatorom mali ocakavatelne vysoku spotrebu a problemy. Nutnost bola vymenit pneumatiky Viktoria, tie boli vražedné hlavne na mokrej ceste.

Genialne boli skrutne tyce s 1000hranom, ich otocenim sa dala regulovat svetla vyska, my sme spustili predok o 3cm aby nekachnilo, na nasich cestach to nebolo potrebne. Pravidelne bolo treba premazavat zadne skrutne tyče to plati aj pre Citroeny, ktore tieto napravy mali. Z pohladu jazdnych vlastnosti to bolo auto s nizkym taziskom (Subaru 😁), nezavislym zavesnim vsetkych kolies. Zaujimave bolo aj tiche zvezenie, dobra aerodynamika a vytlmenie podlahy si pamatam do dnes hrube platy sklennej vaty s gumovym potahom. A samozrejme sedacky, v ktorych po nasadnuti zapadnes ako do praveho 80tkoveho kresla.

Cast pravdy tkvie v rumunskych dieloch, modely RL si uz vyzrali upadok kvality.

Brat mojej babky v PO ho mal... ked som k nej chodieval aj s bratom v lete na prazdniny este ako nastrocny chlapec ( 90te roky ) tak obcas k nam s nim prisiel ... dodnes si pamatam na tie zadne stlacene kolesa az kdesi pod kasnu ked bolo auto zatazene a aj na ten jeho jednoramenny volant... ( babka ma teraz 87 rokov a stale k nej chodievam... len uz nie na prazdniny 😁 )

Vzpomínám si, že jeden Olcit komplet shořel přímo před naším domem. Něco jsem dělal na zahradě a najednou se ozval zvuk startování a za chvíli se vyvalil dým a paní sotva stačila vystoupit. Než dojeli hasiči, tak z auta zbyla jen ohořelá kastle, už to jen dohasili.
Co paní říkala, tak jela, auto najednou chcíplo, tak se ho snažila nastartovat a najednou byl předek v plamenech.

Oltcit bylo krásné a sympatické autíčko. Motor byl z Citroena GS, mnoho komponentů originálních francouzských. Byl tak hezký, že ho každý chtěl. Avšak byl nespolehlivý. Často nás na cestách nechal na holičkách. Zkrátka si usmyslil jako osel ,,dál už nejdu ". Tak jsme ho respektovali a čekali půl hodinky až se umoudří, nastartuje se a rozjede se. Měli jsme ho rádi.

Zlatá doba socialistického tábora. V západním bloku sice vyspělejší motorismus... Na Východě bezpečí od zločinců a západních nemocí včetně narkomanie a podobných imperialistických neřestí.